Zkoušeli jste afrodiziaka?

S čím je spojeno mládí? S pocitem erotické přitažlivosti a síly. Protože však síla s věkem ubývá a ne každý je jí obdařen, začalo lidstvo přemýšlet, kde věčné mládí přírodě „ukrást“. Proto byla vynalezena afrodiziaka.

Afrodiziaka jsou přípravky pro povzbuzení sexuální touhy a síly. Není náhodou, že jméno bohyně lásky Afrodity bylo vybráno proto, že měla ve znaku delfína, holubici, vrabce, vlaštovku, mák, jablko, myrtu a růži. Delfína snad proto, že toto zvíře je dokonale chráněno před kornatěním tepen, a to je v sexuálním životě skutečně velmi důležitý moment. Holubice je jemná a něžná, vlaštovka je symbolem věrnosti. Opium z máku omamuje, jablko nás osvěžuje, myrta není zbytečně symbolem svatby a růže je královnou všech květin. V přírodě se vždy vyskytovaly drogy, které měly povzbuzující účinek. V dnešní době je užíváme, aniž bychom si uvědomovali úctu, které se jim kdysi dostávalo. Ve starém Řecku byly za afrodiziaka považovány skořice, kardamom, zázvor, cibule. Ženám se dařilo na kořeni mandragory a říkalo se, že je to nejlepší pojistka proti rozkoši. Římané měli velké zásoby dráždivých bylin -bukový list, anýz, celerovou šťávu, pelyněk, šafrán, libeček, ředkvičky nebo ústřice. Na bylinkách jistě něco musí být, jinak by benediktinský převor Hugo Veliký nezakázal přimíchávat do jídla mnichů bylinky a koření. Všechny přísady, které by mohly vzbuzovat vášně, byly přísně zakázány, aby se mniši mohli beze strachu věnovat svému poslání. A věděl to i lékař Paracelsus, který zasahoval i do této oblasti. Od něj je následující afrodiziakum: 2 díly aloe lékařské, 1 díl myrhy, 1 díl šafránu, 24 dílů zředěného alkoholu.